Naši nejlepší na Praha Junior Cup 2017

V termínu 9.6.-11.6. 2017 jsme se zúčastnili  mezinárodního turnaje Junior Cup, který se tentokrát konal na pražské Astře. Za BK Omega Olomouc vyrazilo hned devět hráčů z věkové kategorie do 13 a 15 let: Terka Dubová, Šimon a Barča Vrbovi, Denča Granátová, Vojta a Martin Minářovi, Matěj Králík, Matěj Háp a Pepa Mana. Z Olomouce jsme vyrazili vlakem už ve čtvrtek. Společnou jízdu jsme zvládli bez jakýkoliv problémů a   všichni si ji pohromadě v našem týmovém kupé užili. V Praze nás pak čekalo dobrodružství v podobě přesunu MHD s několika přestupy, kupováním jízdenek a orientací po městě. Asi největším zážitkem pak byla jízda po eskalátorech. Vše proběhlo hladce, nikdo nezabloudil, hráči byli ukáznění a sledovali trasu. 
Pro některé hráče to byla premiéra na turnaji, pro některého premiéra být tak dlouho dobu sám bez rodičů, ale pro všechny hráče to určitě byla premiéra na mezinárodním turnaji. Byli zde současně pozvaní Poláci a Slováci a z Čechů, kromě Olomouce, byli ještě hráči z Prahy a Plzně. Celkem něco okolo 80 hráčů, v pátek se začaly hrát čtyřhry a v sobotu se pokračovalo dvouhrami. Jako velice pozitivní vidím, že měli všichni možnost si zahrát hodně zápasů a někteří se druhý den probudili a bolely je svaly, což je dobré, protože začínají zjišťovat, že badminton nemusí být pouze „chodit si zapinkat“, ale že je to pěkná dřina. V pátek ráno se začalo krátkou exhibicí, kde jsme mohli vidět hrát nejlepšího českého hráče Milana Ludíka, mnozí si pak s ním udělali fotku nebo si nechali dát autogram. Rychlost, razance smeče, přesnost úderů a mnohé další jsou jako z jiného světa.
Naši si vedli velice slušně, jsem moc ráda, že každý hráč si odvezl alespoň jedno vítězství, což je motivující do dalšího snažení. Velice pěkně hrála Terka Dubová, která začala chodit nedávno. Jsou na ní vidět veliké pokroky, sama říkala, že se jí hrálo moc dobře a začíná cítit větší jistotu v úderech. Výhodou je, že je za necelého půl roku, co hraje, již na třetím turnaji, to je skvělé. Velký pokrok udělala Denča Granátová, která odehrála velice hezké zápasy se Slovenkou a s hráčkou z domácího oddílu Kobylákovou, kdy je třeba vyzdvihnout hlavě její pohyb a pokrytí kurtu. Z holek jsme měly ještě Barču Vrbovou, která mě potěšila v tom, že se výrazně prodloužila délka výměn, což mohlo být způsobeno tím, že zápasů bylo víc, byla rozehraná a zápasy byly vyrovnanější. Moc pěkně hrály obě posledně zmiňované slečny čtyřhru, kdy se jim podařilo získat bronzové medaile. Největší úspěch naší výpravy, takže obrovská gratulace Barče s Denčou!!!!
Z kluků již tradičně pěkně odehrané zápasy byly ve čtyřhře Martina Mináře a Pepy Many, kteří se skvěle doplňují. Martinovi, jako klidnějšímu, se dobře daří vyeliminovat Pepovu výbušnější povahu a Pepa naopak Martina vyburcuje k větší dravosti, takže ideální varianta. Ve dvouhře jsem ráda, že Pepa si zvyká na to, že někdy jsou soupeři zcela na odlišné úrovni, a i když nemá šanci, tak to nezabalí a snaží se udělat co nejvíc bodů. To je jediná cesta, která může vést k úspěchu. Když je zápas vyrovnaný, tak je to bojovník veliký. Martin se ve dvouhře zlepšil, dokázal využít celou plochu kurtu, byl rychlejší v pohybu dozadu, měl tedy možnost hrát útočněji a efektivněji, ale stále je to oblast, na kterou je třeba se zaměřit, což moc dobře víme oba. Další naše dvojice byla Matěj a Matěj. Myslím, že na turnaji nebylo moc vyšších dvojic a kluci dokázali tuto svou výhodu při hře využít. Pro Matěje Hápa to byl druhý turnaj, pro Matěje Králíka myslím třetí, oba kluci začali hrát tuto sezónu a je na nich vidět zápal, bojovnost a snaha doběhnout a trefit vše, co se dá. To je perfektní základ, tak doufám, že i nadále jim to vydrží a podaří se jim další sezónu opět poskočit. Stejné nasazení bylo vidět i ve dvouhře, jen by bylo fajn zapracovat trochu více na držení a přetáčení rakety, aby si kluci ulehčili hru a nemuseli pak tolik běhat. Poslední pánská dvojice byla Šimon Vrba a Vojta Minář. Šimon s námi byl na turnaji úplně poprvé a podle všeho pojede i příště, takže motivace, která je potřebná, by byla. Ve čtyřhře s Vojtou měli některé boje hodně vyrovnané, a i když třeba skončili těsnou prohrou, byl to napínavý zápas. Ale podařilo se jim také jeden důležitý zápas proti domácí dvojici ve třetím setu vyhrát. Zápasy, kdy je třeba bojovat do posledního míčku hráče hodně posouvají a je jich třeba odehrát co nejvíce. Ve dvouhře to měl Šimon, stejně jako ostatní kluci v kategorii do 15 let velice těžké. Většina kluků hraje výrazně déle a jejich technické i taktické vybavení je dále. My jsme zatím na začátku společné cesty, ale podle reakcí všech hráčů se můžete těšit na velké změny a posuny!!! Na Vojtovi bylo vidět, že už má za sebou více turnajů a je zkušenější, takže se mu podařilo, jako jedinému z našich, postoupit z druhého místa ze skupiny a zahrát si o medaile. Ve čtvrtfinále narazil na domácího Moravce, který byl technicky velice kvalitně vybavený, takže každý bod byl hodně náročný. 5. místo je krásné a Vojtovi taky velká gratulace!!!
Všichni hráči cestou domů vyplňovali dotazník, kde hodnotili turnaj a taky jsem se snažila zjistit, jak to s badmintonem vidí dále a co by chtěli změnit. Prvně pochvala, že to všichni donesli, kdyby takhle nosili i švihadlo na každý trénink do konce června, bylo by to luxusní :), zvláště někteří jedinci se vyžívají v tom, že ho nenosí :). Příjemným překvapením pro mě bylo, že všichni by chtěli přidat další trénink, ale v podstatě všichni se shodli na kondičním tréninku, což ukazuje, že vnímají to, že badminton není jen o tom, se do míčku trefit, ale také o tom, k němu doběhnout. Takže momentálně se snažíme promyslet, jak nejideálněji by se vše dalo zapracovat. 
Jak již určitě rodiče hráčů viděli, tak všichni přijeli z Prahy spokojení, krom badmintonových zážitků je nadchl fotbal se Slováky, myslím, že i výlet do centra Prahy, společné spaní v tělocvičně, našli si mnoho nových kamarádů po republice i mimo ni, doufám, že se líbily i ranní rozcvičky, i když v neděli je tahaly z postelí hráčky ze Slovenska a naši se nenechali zlanařit. Příště by se klidně mohli přidat, k utužení vzájemné spolupráce dobrý prostředek.
Celým turnajem mě provázel skvělý doprovod a to asistentky Terka Chumchalová a Barča Budíková a maminka od kluků Minářových. Všem bych chtěla moc poděkovat za jejich spolupráci, podporu, dohled. Těším se na další akce a hráči určitě též. Takže trénujte, zlepšete se, ať příště dovezeme nějakou další medaili. 
Eliška